Opět se povídá o té zvláštní koleji.Co je na ní?Kdo ji navštěvuje a proč jsou moje spolužačky tak zvědavé poznat ty kluky?Myšlenky ji pluly v mysli,jako říční potok brzo ráno.

"Slyšela jsi to?Prý je Takahashi jeden z nich.."povídá jedna dívka,jící za Kumiko.

"Opravdu?To si děláš srandu.On je prostě úžasný.Potkala jsem ho včera večer,procházel se po ulici.."odpověděla druhá s mírným vychloubavým tónem.

Kumiko si povzdechla.

"Co sní všichni máte?Je to normální škola jak naše,akorát se nevlezl počet žáků,tak se to rozdělilo na noční a denní.."vyřkla ze sebe myšlenku dušenou dlouho v hloubi srdce.

Všichni se zastavili a podívali se.Stála tam nehybně,odpověděli ji s kroutícími hlavami a odcházeli ke vchodu do školy.Kumiko si oddechla.

Co to zase dělám?Nikoho to přeci nezajímá..a i kdyby,tak co.Musím se dozvědět jaké je tajemství noční koleji.

Jak si umyslila tak učinila,slunce zapadající za městem,osvětlovalo svými posledními paprsky věže kostelů a radnic,chystala se hluboká a temná noc.Někteří šli spát,někteří se však teprve probouzeli.Kumiko se nachystala a vyšla směrem k noční koleji.Bránou však jít nemohla,to by si ji někdo všiml.Raději počkala v křoví.Lidi jící do školy vypadaly stejně jako my.Tak co je na nich?Zabouchla se brána a Kumiko se vydala na chodby noční koleje.Otevřela bránu a s tichými kroky se vydala dovnitř.Prohlížela si obrazy,visící na stěně.Nikde ani kousek světla,pouze měsíc osvětloval některé kousky spletitých chodeb.Začínala mít strach.Slyšela za sebou kroky,otočila se,ale za ní nikdo nebyl.Tohle je vážně divné.Co to je za tajemství,které halí tuhle kolej.Když překonala svůj strach a chystala se vejít do jednich dveří,čísi ruka přistála na jejím rameni.Kumiko se lekla a nedokázala se podívat na tvář schovanou v šeru.

"Co tu pohledáváš?"zeptal sejí neznámý hlas,plný opovržení a arogance.

"Já ehm..já-já.."nedokázala ze sebe vysoukat pořádnou větu.

"Nevadí.."řekl a úsměv jenž schoval temný oblak šera na chodbě se utkvěl na jeho tváři.

"..stejnak jsem měl chuť.."řekl a odhalil ji rameno.Jemným dotykem jí ho přejel a chystal se zakousnout.

"Take!Okamžitě toho nech,pusť ji."ozval se hlas z druhé strany chodby.

"Sakra.."řekl a zdrhl do tmy.Ani neviděla jeho tvář.

"Dě-děkuju.."vysoukalo se zní a popravila si košili.Shlédl na její odhalený kousek těla a měl chuť jí políbit.Stiskl pěsť s úsměvem se vynořil na měsíční světlo.Jeho tvář byla bíle pokrytá,oči se kalili do kočičí žluté barvy a vlasy dlouhé po pás,bílé barvy mu splývaly s paprsky měsíce.

"Nemáš zač,ale ty sem určitě nepatříš,to bych si tě jinak všiml.."řekl a prohlížel si ji dál.Popošel,ale Kumiko instinktivně couvla.Nechtěla s nimi mít nic společného.

"Omlouvám se,ale už musím jít.."řekla a do očí sejí hrnuly slzy,bohužel on ji zachytil za ruku a přidržel si ji na místě.

"Mám pár otázek.Nebude ti vadit,když mi na ně odpovíš?"zeptal se a táhl ji neznámo kam.Kumiko s vyvalením obličejem se nechala táhnout.Co měla dělat?Utéct?To by ji asi neprošlo.

"A kam--"nestihla se ani zeptat,když ji pobídl aby si sedla.

"Takže.."podepřel si ruce pod bradu a pokračoval"..co jsi tu dělala,když patříš NA Denní kolej?"podíval se na ni pohledem jako nikdo jiný.

Kumiko se trochu zalekla,ten pohled,ta touha..raději rychle vypadnu než bude zle.Řekla si a odsunula židli tak,že spadla a utíkala po spletitých chodbách k východu,rozrazila bránu a utíkala domů.Běžela po nočních ulicích města a sotva popadala dech.

Ta kolej je zakletá!Nikdy se tam už nevydám..hodila sebou do postele a stále si přehrávala scény z dnešního večera,teplo ruky,která jí zasáhla,pak ten bělovlasý muž…šero,tma..

Vplula do říše snů..Bůhví co ji osud přichystá další noc..