" I když s  tebou nemůžu být navždycky, mé srdce bude

patřit navždy jen tobě…"

" Leone!Zachraň nás…prosím!"

Okamžitě otevřel oči a vymrštil se nahoru.

"Už zase ty hlasy a sny.Kdy to konečně skončí?"Vstal a šel do kuchyně pro sklenku vody.Doufal, že ho to alespoň trochu sklidní a alespoň tuhle noc se vyspí.Položil sklenici do dřezu a vrátil se do ložnice.Kapky kapaly s kohoutku a v domě to vytvářelo osamělou atmosféru.Všude zatáhlé rolety, a ani žádné veselé barvy by jste tu nenašli.Zřídka mýval Leon návštěvy, jen Ed za ním někdy skočil, ten chlápek z třetího patra mu byl sympatický, né jak ostatní tady v domě. Buď Ed nebo on- upír.

 Všechno to začalo tím divným spolubydlícím, který se tu přistěhoval před několika měsíci.Na první pohled vypadal jako normální člověk, ale kdyby jste se mu podívali hlouběji do očí, poznali by jste, že se nejedná o člověka. Žhne v nich plamen něčeho, co nemám sílu popsat a obávám se, že ani slova na to stačit nemohou.Jmenuje se Emett a bydlí na mém patře, popravdě nikdy jsem ho nezdravil, jen jsem ho párkrát postřehl jít s nějakou dámou k sobě.Očividně asi neví, že jsem upír, ale pokaždé když se naše pohledy střetnou, mým tělem projede vlna touhy napít se jeho krve. Naučil jsem se ovládat svůj "hlad", ale on je něčím vyjímečným a také tajemným.A rozhodně mou sebekontrolu vyvrací z mých rukou.

"Ahoj Ede.Jak se máš? Dneska je úterý, většinou už každé ráno očekávám Eda u snídaně.Často spolu probíráme co nového, co holky, ale také , jak se vyrovnávám já se svým údělem.

"Tak co?Vypadáš poslední dobou mimo formu, pořád držíš "dietu"?"Optal se mne Ed.A j jen kývl s mírným úsměvem.

"Já jen, aby ses mi tu nesložil.A co ten nový?Erm..jak jen se jmenuje?"

"Emett."Odpověděl jsem chladným hlasem zrakem upírajíc do hrnku před sebou.

"Aha,jo…ten.Minule jsi říkal, že je nějaký divný.Už něco podnikl?"

"Ne, ale myslím, že to dlouho trvat nebude."

Edovi přeběhla obličem vlna zmateným, ale taky ochranářských pohledů.

"Neboj, já se nedám."Odpověděl jsem a přátelsky jsem do něj štouchl.Ed se usmál a srkl si svého kafe.Po rozloučení s Edem jsem umyl nádobí a podíval se na hodiny, které ukazovaly skoro odpoledne.

"Dnes se to protáhlo."Protáhl sem se a vyrazil ven.Většinou nechodím ven, protože sluneční paprsky mi ve větší míře spalují pokožku, ale dnes bylo pod mrakem, takže takovou hodinu jsem tu být moh'.Když jsem tak loudal po okolí, všiml jsem si, že mě někdo sleduje.Zašel jsem tedy do známého distriktu, kde znám každou uličku.A nejen to.

Kdž jsem zahnul za roh, čekal jsem,až se ten neznámý objevý.Chytl jsem ho za tričko a přirazil ho ke zdi.

"Co chceš?A kdo jsi?"Vychrlil jsem ze sebe aniž bych si ho nějak prohlížel a až v t chvíli mi došlo, že je to Emett.

"E-Emett?Co ..co chceš?"Byl jsem zmatený.

"Erm, mohl bys mě laskavě pustit?To takhle všechny lidi chytáš?"

Byl jsem zcela v rozpacích, ne z jeho rečí, ale z jeho očí.Nikdy jsem neměl takovou možnot vidět je z blízka, zcela jsem se v nich ztrácel.

Sakra,co to melu?

Zavrtěl jsem hlavou a pustil ho.

Oprášil si tričko a postoupil blíže ke mně,což mě trochu znervózňovalo.Podíval se mi zpříma do očí a natáhl ruku k mé tváři.Trochu jsem cukl , ale neoddělal jsem ji.

"Máš tak hebkou pleť na dotek…a rty…"Přejel ukazovákem po mých rtech.

"Co to děláš?"Optal se a odhodil jeho ruku.Po mém těle přejela vlna touhy, napít se.

On se jen usmál.Zvedl své oči opět ke mne a něco zašeptal, moc ho nešlo slyšet, ale v tu ránu jsem padal na zem a poslední co si pamatuji je křik v mé hlavě.

" Leone!Zachraň nás…prosím!"

 Už zase!Probudil jsem se opět celý zpocený a až po minutě jsem si všiml že jsem u někoho v bytě.Z tmy bytu se vynořila postava.

"Dobré, že jsi vzhůru,Leone."Po vyslovení mého jména mi přeběhl mráz po zádech.Celý jsem se ošil.

"Erm a proč jsem vůbec tu?"

"Omdlel si,byl jsi až moc dlouho venku nato,co jsi."

"Ne,to nebyl,hlídal jsem si čas a mimochodem--počkat,jak víš kdo jsem?"Zůstal jsem nehybně sedět a díval se mu do očí.Tma obklopovala jeho pokoj, který obsahoval jen postel a skříň, nic víc.Stál naproti mně a prohlížel si mě.Až teď mi došlo,že mám jen gatě.

"Kde mám oblečení?"Ukázal na dveře vlevo.

Zvedl sem se a šel tam.

"Sorry, ale nemám v úmyslu tu strávit noc a už vůbec ne s tebou."Vyšel jsem a šel rovnou ke dveřím.

"…See Ya later,Leon."Řekl a přitom mu proběhl divný plamen v očích.Zabouchl jsem dveře a šel k sobě do bytu.