Bylo mrzuté a pochmurné ráno,slunce bylo schované za hustými černými mraky.Já se převalovala v polospánku v posteli a čekala kdy mi zazvoní budík.

"Tndrtndrtndr"natáhla jsem se přes skříňku a zabouchla ho.Hlavu sem schovala za peřinu a pospávala dál.Najednou někdo přišel do mého pokoje a peřinu mi stáhl.

"..vstávej nebo přijdeš pozdě jako minule..svačinu a snídani máš na stole.."nedobrovolně jsem se zvedala s vyhřáté,měkké postele.Promnula jsem si oči a řítila se v pyžamu ke stolu.

"..mami..není mi dneska dobře..nemůžu zůstat doma?"zkusila jsem se vyvléct z dnešní písemky,ale mamka prokoukla mé divadlo.

"..Nime,takhle to nejde..nemáš koukat na anime do 4 do rána.."řekla a pocuchala mi vlasy.

".jo,jo..hlavně mi už laskavě necuchej vlasy,nejsem malá.."řekla jsem a zvedla prst.

"Já vím,za dva týdny budeš mít 16.."odpověděla a usmála se.

Já se vyloudala po schodech do svého pokoje a tam se převlékla.Školní uniforma nebyla povinností na naši škole a tak jsem chodila podle nálady.Zvolila jsem volnější-spíše skejťácké džíny a k tomu dlouhá mikina,vlasy do culíku a šla jsem.Make-upem jsem se nikdy nezabývala,protože mi to přišlo zbytečné,jen občas sem si řasy přejela řasenkou.Od přírody jsem měla větší a výraznější oči.Vzala jsem z rohu taška a hodila ji přes rameno.Dole jsem vzala svačinu a odešla.

"..Ahoj.."zabouchla jsem dveře,nasadila sem si MP3 a pospíchala na zastávku,kterou jsem měla nedaleko domu.Takových pár minut,pět možná šest.Když jsem se podívala na hodinky,které ukazovaly že je 7:20.

"..ksakru.."zaklela jsem.Autobus mi normálně jezdívá 7:22 a to já jsem neměla šanci stihnout.Utíkala jsem a mávala na kamarádku,aby na mě počkala,ale v tu chvíli přede mnou přistál nějaký obrovský robot.Zaterasil mi cestu,vzduch jenž stlačoval,když se blížil ke mně mě táhl dozadu.Bránila jsem se s rukama před obličejem.Jeho "nohy"dopadly na zem a jeho ruka mi nabídla,abych přistoupila blíž.Byla jsem zmatená a nevěděla co dělat.Chytl mě kolem pasu a odletěl.Kamarádčiny vyděšené oči mi v paměti zůstanou nadosmrti.Když jsme se blížily blíž do vesmíru,omdlela jsem.Zvuk otevírajícího kokpitu,bylo jediné co jsem slyšela.

Ostře svítící světla mě probudila a já pomalu otevírala víčka.Nade mnou se sklánělo pár lidí,ale já je nepoznala.Když jsem se pokoušela posadit,nešlo to.

"..promiň asi jsem tě omylem zranil,když jsem tě vzal.."řekla zelenooký kluk s modrými vlasy.

"..etooo to nic..chci říct..nic se nedě--"prohnula jsem se v zádech a zaúpěla. Slezla jsem ze stolu(nebo co to bylo)a pokoušela se stát rovně.

"..kde mám věci???"zeptala jsem se a hledala po místnosti.Kluk,který na mě muvil mi podal mou tašku a MP3.

"..tady..mimochodem já jsem Athrun.."odpověděl s představením.

Vzala jsem od něj tašku a po chvilce jsem si uvědomila co řekl.

"A-athrun.,Athrun Zala???"zeptala jsem se nejistě.Kývl.

"..to-to není možné…"vyřkla jsem a sklonila zrak na podlahu.

Do místnosti vstoupil muž s dlouhými,černými vlasy.Všichni mu uhnuli a postavili se do pozoru.Za ním stála ještě nějaká žena s krátkými blond vlasy.Měla na sobě kapitánskou čepici.

"Vítám tě na mateřské lodi Minerva.Omlouvám se za potíže,ale jinak to nešlo.Byl jsi vybrán mezi uchazeče,kteří budou lítat s ZGMF-X09A Justice.To je mezitím vše.."vyhrnul na mě ten svůj sloh a odešel.

"..jo a Athrun,postarej se o něho.."řekl a odešel a kapitánka za ním.

"Roger!"řekl a svou rukou udělal povel od hlavy pryč.

O koho???Počkat to jako myslí mě???Grrr…já mu dám on..

"Nechci vám kazit plány,ale já musím jít do školy,už tak mám dost zameškaných hodin a máma bude zuřit,jestli zjistí,že jsem nešla do školy.a mimochodem já nejsem---"popadl mě za ruku a táhl mě neznámo kam.

"Kam mě to vedeš???Já-já…"ani se neotočil,aby mě okřikl.Neřekl nic,jen mlčel.

Došli jsme před nějaké plechové dveře,pustil mě a klikal něco na zdi.

Otevřeli se dveře a vstoupil dovnitř.

"pojď než se zavřou.."pobídl mě a sedl si na postel.

"Ehm.."zakřenila jsem se a čekala co bude dál.

"To budu jako spát tady?S tebou??"Vypadal překvapeně.

"Něco se ti nezdá?Chceš být raději s někým..holkou???"

"No jasně že chci!"vypískla jsem a posadila se na postel.

"Bohužel to není možné,tady jsou pokoje jen kluk s klukem a holka a holka…"Vstala jsem a pokoušela se ovládnout svůj vztek.

Přešla jsem k němu a začala na něj skoro řvát.

"Tak hele..nevím na co si tu hrajete,ale já musím do školy a i když tam nechci,musím se vrátit a už dlouhou chvíli se vám tu všem snažím říct,že jsem--"v tom mě přerušil tón sirény.

"Tohle nevypadá dobře…"vstal z postele a navlékl si kombinézu.

Otočila jsem se celá rudá,pak si vzal helmu a utíkal se slovy:

"Zůstaň tady..zatím.."zavřeli se dveře a já zůstala v pokoji sama.

Neměla jsem ponětí co s to děje.Ani jsem nepoznala kolik je hodin,gravitací se mi hodinky nějak zmagnetizovali a zastavili se.Sedla jsem si na postel a lehla si.Zanedouho jsem usnula jako dřevo.

 ************************************

 (Athrun)

"Ksakru…Lunamaria,zamiř na něj…"řval jsem a byl pod tlakem.Lunamaria se zkoušela strefit,ale střílení byla její slabá stránka.

"Stáhni se za mě…"řekl jsem a posunul se dopředu.

"..buď opatrný…"odpověděla Lunamaria.

Kývl jsem a zamířil na Chaose(robot).Tohle je poslední možnost,jak ho strefit.

Kapka potu mi stékala po tváři a já vystřelil.

Ve vesmíru se rozprostřela oblaka dýmu a kouře.

"..mise splněna kapitánko.."odpověděl jsem a byl rád,že je to za mnou.

"..dobře veliteli ,stáhněte se a leťte na Minervu."odpověděla.

 "Dobrá práce,veliteli."odpověděl předseda a zvedl se ze židle.

Položil mi ruku na rameno.

"Athrune,musíš se rozhodnout zda chceš bojovat za Orb nebo PLANT..je to na tobě..,ale nerozhoduj se podle přání tvého otce.."řekl a popošel k oknu.

"..je to vše?"zeptal jsem se a myšlenky mi začali vířit hlavou.

"..ano..můžeš jít..a zítra máte volno,jedeme na stanici.."odpověděl stále otočený k oknu.

"Roger!"povel ruky a odcházel jsem.Došel jsem před pokoj a naklikal kód.

Vešel jsem do tmavého pokoje.Zavřeli se dveře a já měl před sebou pouze tmu,rozsvítil jsem si lampu u postele a začal si svlékat kombinézu.Když v tom jsem přestal a ani nevím proč se otočil.Ležel tam nevinně.Přešel jsem k posteli a podíval se na něj.Ležel tam schouleně s taškou přes rameno.Něco na něm vypadalo jinak.Jeho tvář,byla nemožně hebká a krásná.

Proboha!Na co to myslím,je to kluk….

Zatřepal jsem hlavou a odešel do sprchy.Pustil jsem na sebe ledovou vodu a nechal ji stékat po svém hrudníku,po svém těle.V hlavě mi zněly předsedovi slova.

Cagalli…

Povzdechl jsem a otočil kohoutkem.Oblékl si tepláky a ručník kolem ramen.Vyšel jsem.Uviděl jsem ho jak sedí na posteli se sklopeným zrakem.

"Já už se asi nevrátím,že?"zeptal se mě a já nevěděl co odpovědět.

*********************************************

(Nime)

Zeptala jsem se a čekala na odpověď,která se mísila s tichem v pokoji.

"To já nevím…"odpověděl a pokračoval dál ke své posteli.

"Kam vůbec letíme?"zeptala jsem se a přála si alespoň odpověď na tuhle prostoduchou otázku.

"..na stanici…"řekl a lehl si do postele,otočil se a chtěl zhasnout světlo,ale pak se podíval na mě.

"..co je?"zeptala jsem se ze strachem v hlase.

"..nic..jen..radši nic.."soukal ze sebe a zhasl.Zvedla jsem se a šla do koupelny.Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o umyvadlo.

Co se to sakra děje?Ještě dnes ráno jsem spala v posteli u nás doma…chodila do školy a najednou mám řídit nějakého hloupého robota jako v …anime?

To není možné…

Stříkla jsem si vodu do obličej a podívala se do zrcadla.

Opravdu vypadám jako kluk??

Po téhle myšlence jsem se musela opravdu zasmát.Stáhla jsem si vlasy pevněji do culíku a skryla pod mikinu.

"Snad to bude zítra lepší…"zavřela jsem dveře a došla k posteli,ale když jsem si chtěla lehnout,podívala jsem se na něj.

"Dobrou…"řekla jsem šeptem a lehla si.

Zavrtěl se.

(Postavy)