Někdy se dějí věci jinak než se zdají.I dnes jsem zůstal přes noc.I dnes jsem usnul v jeho náručí.Opravdu mě těmi slovy uhranul.Jeho podmanivé oči mně dostali do pasti,z které jak jsem doufal,je cesta,ale byl jsem na omylu.Není.

Opět zůstal přes noc.Co to všechno znamená?A co ty slova?Jež jsem vyřknul.Opravdu bych pro něj udělal vše?Já.Upír,který je tu víc jak 1000 let.Asi ne,ale nesmím ho nechat na pochybách.Ale abych řek pravdu,mám pro něj určitou slabost a ta roste každým dnem víc a víc.Hlavně si musím udržet chladnou hlavu,co když je to všechno hra?Je to způsob jak mě dostat na kolena,už párkrát mě napadli ghůlové,jsem oslaben.

Myšlenky jsou hrozná věc,ničí vám sny.Nemůžete usnout,ale musíte jen přemýšlet.Nad věcmi,jenž se vám dostávají pod kůži.Slib.Slib.Slib.tohle slovo se mi honí v hlavě už tři dny.A stále mi připomíná co bych měl udělat,ale já sám nevím zda je to správné.

Vypadá tak nevině,když tu vedle mě leží,jeho levá ruka se opírá o mé rameno.Jsem mu v náručí,patřím mu.Jeho víčka se chvějí.Co se mu zdá?

Víčka mám zavřené, okolí však vnímám.Vnímám jeho.Je schoulen těsně u mě a jeho nádechy mi dělají husí kůži.Je tak blízko.Co když se neovládnu?Znovu mi dal ochutnat krve,svoji krve.Udělal to,aby mě zachránil?Nebo mě snad chce dodělat sám?Třese se,na co asi myslí?Musím být připraven na vše.Přesto však,nedokážu si představit pohled,když trpí.Jsem jen pošetilí snílek,nebo toho chci moc?Láska je cit,kterému neporučíš a jak vidím,platí to i po smrti.

Jeho rty se zvlnili do malého úsměvu.Pozoruji jeho mužné rysy noc co noc,ale teprve dnes sem si všiml jak to na mě působí.Bílé,mírně narůžovělé tváře,nepříliš plné,ale vykrojené rty,podmanivé oči,které se skrývají za víčky,nos středně velký,rovný.Vlasy,černé jako noc,rovné jako nitky a sem tam neposedná vlnka.Splývají mu na hrudník,který se v pravidelných intervalech nadzdvihává.

"Ty jsi vzhůru?"zeptal jsem se poté,co se jeho oči otevřeli.

"Jsem.Celou dobu.."řekl a mírně se usmál.

"Aha…,měl bych jít.."řek jsem a on mi nebránil.To je poprvé.

"Tak…zatím.."nedokázal jsem říct nic jiného a ani on nevypadal,že by se mu chtělo do řeči.

Ani nevím jak jsem usnul.Tyhle noční vycházky bych měl omezit.Začíná to nabírat nevídaných rozměrů.Pomalu se z toho stává zvyk.

Na tvář se mu objevil úsměv.Sesedl z motorky a tiše prošel kolem jednoho páru,který si na lavičce vyznával lásku.Otočil se a podíval se.Vypadají tak i oni,když jsou ve vzájemné náručí?Dívka vypadá štastně.

Co mám dělat?Stoupal po schodech a ruce měl založené v kapsách.V hlavě měl obraz té dvojice a pak i Jean-Claude jak leží v jeho náručí.Jen ležel a vychutnával si jeho přítomnost.Měl chuť vzít nohy na ramena a utíkat za ním.Pořád byla noc.

Seběhl schody,prosvištěl kolem nich a utíkal cestou do Distriktu.Utíkal kolem hřbitova,ale pak tam uviděl jakousi postavu a hordu ghůlů.

Jean-Claude počká.

"Hej vy!Vypadněte!"řekl a blížil se k nim.

Ghůlové jak bylo známo,rozumí lidské řeči,ale neumí ji.Vzhledem připomínají spíše opici než člověka.Sami nikam nechodí,pouze ve skupinách.Živí se masem a nikdy nenapadají člověka,nebo upíra,když je zdravý.

"Řek sem vypadněte!"řekl Phillip a dal jim pořádnou nakládačku.

Teprve,když se rozutekly tak přišel k oběti.S hrůzou poznal,že je to ta dívka,kterou viděl u Eda doma.Bál se,že už ji nedokaže pomoct.

"Hej…jsi v pořádku??"zeptal se a vzal si ji do náruče.

Dívka s námahou otevřela obě oči a podívala se na něj.Usmála se.

"Nechte mě tu.Prosím.."řekla a v očích měla strach.

"Ne!V žádném případě..odnesu tě k někomu,kdo ti pomůže,sám to nezvládnu.."

"Jak myslíš.."řekla a usnula.Phillip spěchal do Provinilích Slastí.

Vyběhl plechové schody a vrazil s dívkou do jeho ložnice.Nebyl tam.Položil ji na postel a šel ho hledat.Zanedlouho ho našel opřeného o zeď.

"Pojď semnou..rychle.."Jeam-Claude následoval Phillipa.

"Napadli ji ghůlové,je v hrozném stavu,prosím zachraň ji."řekl s prosbou v hlase.

Jean-Claude šel stále mlčky za ním.

"Nic neslibuji.."odpověděl Jean-Claude poté co se na ni podíval.

"Opravdu ji napadali jenom ti ghůlové?"zeptal se a podíval se na něj.

Phillip se podíval na ní.

"Nikoho jiného jsem tam neviděl.."

"Ed-wa-rd"zašeptala do ticha.

"Ed?!?"zakřičel s hrůzou Phillip.

"On..to není možné..on by nikdy…"zhroutil se.

"Kde je?"zeptal se se smrtonosným hlasem Jean-Claude.

"Nevím.."řekla dívka.

"To mu neprojde…zabiju ho!"řekl Phillip a šel ke dveřím,Jean-Claude ho zastavil jedním rychlím krokem.

"Já jdu!"řekl bezcitně Jean-Claude a otevíral dveře.

Phillip položil svou ruku na jeho.

"Vrať se.."Jean-Claude se neotočil,jen šel až zmizel ve stínech temné chodby.

Je to ten starý Jean-Claude,které ho jsem znal s minula.Bezcitný,chladnokrevný.Vrátí se?

Budu moct zůstat opět v jeho náručí?