Phillip se probudil další večer,bolela ho hlava.Rozhlížel se po pokoji.Kde to je?To snad ne,on to fakt udělal,zase mu podlehl.Ale bylo to krásné,i když si to nechtěl připouštět,líbilo se mu to.Vstal z postele a šel směrem do koupelny,poté zjistil,že je nahý a že ho pozoruje pár temných očí.Jak dlouho tam stály a pozorovali ho?Jean-Claude stál opřený o stěnu,vypadalo to jakoby se nehýbal a i kdyby jo,tak by to nešlo poznat.

"Vidím,že už jsi vzhůru."řekl a odlesk z jeho špičáků se zaleskl ve tmě.

"Jak dlouho tu už stojíš?"řekl a šel rychlým krokem pro deku.Jean-Claude byl jedním krokem u něho a zastavil ho.

"Mně se líbíš takhle."řekl a na rty mu vlepil polibek.Phillip mu zabořil ruku do vlasů a polibek opětoval.

"Nemysli si,že tohle něco mění,stejnak tě jednou zabiju.."

Jean-Claude se usmál a kostnatými prsty mu přejel po tváři.

"To se dřív do mě zamiluješ.."řekl a šel ke dveřím.

"Počkej--"Jean-Claude se otočil.

"Koupelna je vzadu,oblečení máš nachystané také v koupelně…chovej se tu jako doma.."

"Pche..to už tu dávno nebudu..neobtěžuj se,jen se osprchuju a vypadnu.."řekl bezcitným hlasem a zapadl do koupelny.

"Jak chceš.."řekl a zavřel dveře a odešel do klubu

.

Si vážně myslí,že tu zůstanu?V jeho bytě,nebo domě?

Řekl a vykoukl,před ním se rozprostřela obrovská ložnice se vším všudy.Měl nutkání podívat se i dál.Oblékl si kalhoty i síťkované tričko a vydal se na průzkum.Otevřel první dveře a tam objevil malou halu,nebo spíš velkou.Dál pokračoval po schodech nahoru a tam objevil dalších pár pokojů.

Měl bych toho nechat…,ale něco mně tu drží.Nechce se mi odejít.Proč?Má s tím snad něco společného Jean-Claude?Uhranul mně snad natolik,že mě ovládá?

Zatřepal hlavou,aby se mohl zbavit těchto myšlenek a vydal se zpět do ložnice.Nějakou záhadou v tom bludišti věděl kam má jít.Lehl si na postel a zapnul si televizi.Už se pomalu blížila jedna hodina(v noci),když Jean-Claude rozrazil dveře.

Kulhal a držel se přitom za bok.

"Co se stalo?"zeptal se vyděšený Phillip.

"..ghůlové.."řekl a řítil se k zemi.Phillip ho včas zachytl a vzal ho do náruče.

"Co to děláš..polož mně na zem.Nejsem nějaký mrz--"

"Mrzák?To jsi chtěl říct?Právě,že si.Drž pusu,ošetřím tě.."řekl bez zmínky soucitu a položil ho na postel.

"Kde máš nějakou tu lékarničku??"zeptal se a bloudil po pokoji.

"Nevím..nikdy jsem ji nepotřeboval.."řekl a mírně se zakabonil.

"Kolínská?Voňavka?Máš?"Jean-Claude po něm hodil jeden ze svých uražených pohledů a máchl rukou směrem ke koupelně.Phillip se za minutku vrátil s modrou lahvičkou a posadil se vedle něj.

"Ne,tu ne..ta byla drahá.."zařval a vzal mu ji.

"Jak chceš.."řekl a odešel pro jinou.Vrátil se ze zlatou lahvičkou a mrkl na něj.

"Co tahle?"Jan-Claude málem spadl z postele.

"Děláš to naschvál,nebo opravdu vybíráš jen ty nejdražší?"řekl tlumenějším hlasem.

Sedl si k němu a na vatu odlil trochu z té voňavky.Přiložil to k ráně na boku a Jean-Claude sebou cukl.Když upíra někdo zasáhne či zraní léčí se to dlouho jako u člověka.

Znovu to namočil a podíval se na tu ránu,hnisala a vypadala narůžověle,Ghůlové ho museli napadnout ve smečce,kousek masa chyběl.Přiložil to víc do rány,hlouběji.JeanClaude sykl a zavrtěl se.Pak na jeho rty dopadly chladné,studené,ale měkké a známé rty.Otevřel oči a viděl nad sebou Phillipa skloněného.Přitáhl si ho k sobě.

"Nemusíš tu být,jestli nechceš.."řekl a odtáhl se od něj.Phillip mu dál ošetřoval ránu.

"..ale já chci.."řekl tišeji,než kdy předtím.Zavládlo ticho,svíčky praskaly,vosk se vyléval na zem.Tma se začala dělit do koutů ložnice.Jemné stíny od svíček ho osvětlovaly na tváři,Na bledé tváři,vypadalo to,že kvůli němu přestal pít.Nebyl narůžovělý,tudíž ani nikoho nenapadl.Kvůli němu?Dělal to vše kvůli němu.

Jean-Claude se zvedl a odtrhnul mu jeho ruce od jeho těla,popošel kulhavým krokem k oknu.Otevřel jej,aby se mohl nadýchat čerstvého vzduchu.Vítr si lehce pohrával s jeho krajkami na košili a i vlasy mu samovolně létaly sem a tam.Měsíc byl vysoko a vypadalo to,že tohle bude ještě dlouhá noc.Slyšel rupnutí postele a poté kroky blížící se k němu.Paže jenž ho ovinuly a poté přitisknutí němu.

"Je to ze soucitu?"Tep se zrychlil,byl zmatený.

"..podivuhodně..ne.."řekl a odvrátil se od něj.

"Pak tedy..proč tu semnou zůstáváš?Jsem ti snad něco dlužen?"řekl temným,podrážděným hlasem.Postřehl,že se v jeho hlase něco změnilo,jen nemohl zaregistrovat co.

"..ne,nejsi…jen jsem chtěl--to je jedno.."řekl a odstoupil od něho co nejdál.Potřebuje čas.Je zmatený,neví ani co cítí.

"Dej mi čas.."řekl Phillip a odcházel.

"bez rozloučení?"řekl a nepohnul se ze své pozice u okna.Dál zasněně hleděl někam pryč.

"..ano.."Bál se,že kdyby k němu přišel blíž,nedonutil by se odejít.