Odcházel s divným pocitem u srdce.Chtě by tam zůstat.Ale dal si slib,který musí vykonat,už jen kvůli sobě.Ale co když má Jean-Claude pravdu?Co když se do něj dřív zamiluje,nebo už snad je?Štípl se.Vyšel před Provinilé Slasti a vyhazovač mírně zkrabatil obličej.

"Doufám,že sis užil pěkný večer..Phillipe.."řekl a stál tam dál jakoby nic.

Phillip se na něj otočil s tím nejhorším výrazem,který kdy měl.

"Starej se o sebe.."sešel plechové schody a mířil si to k motorce.Pomalu začalo svítat.

To abych si pohl.Opravdu nemám zájem o ty ksichty po ránu.Jediné co potřebuju je sprcha a spánek.A hlavně si to urovnat v hlavě.

Zaparkoval motorku a vyšel po schodech do svého patra.Přišel ke dveřím a zachrastil s klíči.Odemknul a zabouchl za sebou,zatáhl rolety proti prvním slunečním paprskům a šel směr koupelna.Shodil ze sebe oblečení a vlezl pod studenou vodu.Zavřel oči a opřel se.Nechal na sebe stékat pramínky studné vody.Přejel si po hrdle.Ještě ho cítil,i na rtech se mu objevila jeho vůňě.Cítil ho všude,přesně jak on chtěl.A to m dělá značné problémy.Potřebuje čas,ale jak dlouho mu ho dá?Jak dlouho ho nechá přemýšlet?Je zraněný,skvělá příležitost k útoku,ale je to fér?Co vůbec v životě je fér?Nic.Nic není fér.Jean-Claude je nejvyšší upír ve městě a on je pouhý 100-letý upír,oproti němu je nic.

"Co mám dělat?Sakra!"zaklel a bouchl pěstí do stěny.Svezl se po ní a položil hlavu na kolena.

Pořád ho viděl před sebou.Proč musí milovat osobu,kterou musí zabít?Jean-Claude by nebyl zraněný,ale protože přestal pít,byl oslabený.Je to kvůli němu,kvůli němu se zranil.Udělal to pro něj,tak je čas udělat něco pro Jean-Clauda.Dneska se ho musí zeptat.

Zastavl kohoutek a oblékl se.Šel tichým krokem k posteli a tam se na ní svalil,zanedlouho usnul jako,když ho do vody hodí.

Večer se probudil a podíval se na hodiny,zamžoural a bylo tam 22:08.

"Sakra!To abych vyrazil.Jen doufám,že tam nebude stát ten otravný vyhazovač."řekl a oblékl se do džínů a košile.Na to hodil motorkářskou vestu a odcházel.Tentokrát tam nezůstane přes noc.Nasedl a ujížděl až se za ním prášilo.Dojel před zadní vchod Provinilích Slastí a sesedl z motorky.Dneska vážně neměl náladu na toho otravu.Dnes by se asi neudržel a jednu by mu natáhl.Vešel po točitých schodech nahoru a zaklepal.Ronnie přiběhl ze zástěrou kolem pasu a udivil se.

"Co ty tady?"Phillip nadzvedl mírně obočí.

"Né,takhle to nemyslím,ale vždycky chodíš předníma dveřma,co tak najednou?"

"To teď neřeš,pustíš mě dovnitř?"zeptal se výhružně.

"Jo jasně.."řekl a ustoupil,poté co vešel zavřel a vrátil se za pult.

"Dáš si něco?"zeptal se,ale Phillip zavrtěl hlavou.

"Je tu Jean-Claude?"

"Ne,je u sebe.."řekl a utíral skleničky.

"Aha..jo dík.."na nic nečekal a vydal se do jeho domu.Bylo to propojené s klubem,klub zabíral jen malou část domu,naproti tomu co viděl.

V myšlenkách nepostřehl,že se nachází před dveřmi do ložnice.Uvažoval jestli má zaklepat,ale jeho tělo bylo rychlejší a vtrhnul tam.Nevěřil svým očím,Jean-Claude ležel na zemi,bílý jako stěna.Ztrácel se mu před očima.Phillip na nic nečekal a přiběhl k němu.

"Co se stalo?Odpověz"řval na něj,ale Jean-Claude neodpovídal.Už dlouho se nenapil,tohle nemohl moc dlouho přežít.Phillip ho nabral do náruče a sedl si sním na postel,položil ho a sklonil se k němu.Přiložil hrdlo k jeho ústům a poté vzal jeho čelist do dlaně.Přisadil k hrdlu.Stisk.Phillipovo hrdlo bylo od krve,která stékala dál po jeho těle.Odklonil se od něj a podíval se na něj.Polykal a znovu se dostával do své mírné narůžovělé podoby.Otevřel oči.

"Phillipe?Co ty tu--"položil mu prst na rty.

"Blbečku!Chceš zemřít?Nestačilo ti to jednou?řval na něj a v jeho hlase se skmítala obava.

"Řekl si,ať nepiju.."odpověděl stále slabým hlasem.

"Jo to sem řek,ale mě nemusíš poslouchat,to uděláš všechno co řeknu?"řekl a nevěřil odpovědi,které se mu dostalo.

"Jo.Pro tebe bych udělal vše."

Jeho pohled mu neušel.

"Si překvapený?"

Pořád neodpovídal,jen seděl.

"Červenáš se..!"