Tajemství
2.Díl
Slunce se hrabalo z pod peřiny a vyšvihlo se nad
obzor.Bez jediného mráčku vypadala obloha bezchybně.
"Ahoj mami,ahoj tati."zařvala jsem do
domu,popadla tašku,nadechla se a utíkala do školy.Když jsem se blížila k
bodu,kde se cesty spojují společně s parkem,počkala jsem na samém místě jako
každé ráno a vyčkávala jsem příchod mé nejlepší kamarádky-Adrianet.
Zpoza stromů vycházela postava v černobílé
uniformě.Vlasy černé jako noc,vlály neposedně za ní.Jako první by vás však upoutal
její pohled:podmanivé,laskavé,čokoládou zalité hnědé oči.Rty měla plné a rudě
zbarvené.Ano,je to cizinka a proto si ji tolik vážím,není jako ostatní,má v
sobě něco,co mě na ni vždycky fascinovalo a fascinovat bude dál.
"Ahoj,dnes nějak brzy,ne?"řekla Adri a
nahodila svůj vyzvídavý pohled.
"Jo,utíkala jsem."dodala jsem a v tu ránu
jsme se začali obě smát.
"Co jsi proboha dělala?Neříkej mi,že se tak těšíš
do školy."zeptala se a dál cupitala po mém boku.
"Ne,ne..já jen,ž dneska se mi nějak
chtělo."dodala jsem s nostalgií v hlase a zadívala s nad sebe.
Adrianet si povšimla,že Nime je dneska zvláštně
klidná.Není něco v pořádku.
"Nime,víš včera,když jsem šla…"ale pak si to
Adrianet rozmyslela,svou příhodu si nechá pro sebe.
"Adri!Víš,že mi můžeš říct,vše."řekla Nime a
podívala se na ní vyčítavým pohledem.
"Nic se neděje..vážně.."uklidňovala Adrianet
svou kamarádku.
Už včera byla nějaká divná.Co to s ní je?Jsem její
nejlepší kamarádka,mě může říct vše.Budu si to muset zjistit sama.
"Dnes je krásně,že?"zeptala se Adrianet a
vytrhla Nime jejich myšlenek.
"Jo,je."odpověděla duchem nepřítomná.
Z rozhovoru je vytrhlo zvonění,které oznamovalo,že
přijdou pozdě.
"No bezva,už slyším,jak se do mě prófa
naváží."postěžovala si Adri.
"Ignoruj ji,taková stará rašple nám nezkazí den.."řekla Nime a
zavřela si boty do skříňky.
,,No jo, ale tak minutu možná!"řekla a usmála se Adri.
Bežely po chodbě,kde je zastavil profesor matematiky.
"Nagaya,Rnewalti zase pozdě?"
"Promiňte,už se to nestane."omlouvali se obě
sborově.
"Dobrá,ale teď utíkejte."řekl a zašel do své
třídy.
"Promiňte"řekli obě sborově uklonili se.
"To je v pořádku,posaďte se."řekl
nevídaně,příjemný mužský hlas.
Obě pohlédli za hlasem.Muž opírající se o parapet,držel
v ruce knížku a jeho pohled přicestoval k Adrianet.Vysoký,dobře stavěný.Vlasy
měl trochu delší,ale ne moc.Jeho pohled byl jako by jste s topili ve tmě a na
tváři měl lehké strniště.Jeho rty s zvlnili do mírného úsměvu.
Nime drbla do Adrianet,ale ta tam stála jako smyslů
zbavená.
"Kdo to je?"zašeptala,ale dřív něž Adrianet
stihla něco říct,učitel přišel k nim.
"Jmenuji se Normin Dykrys a zastupuji paní
učitelku Sumidu."
Řekl hlubším,přesto přívětivým hlasem.Holky usedly do lavic.Adrianet
si podepřela hlavu rukama a zasněně sledovala Dykryse,Nime se otočila a hustila
cosi do Adri,ale věděla,ž je to zbytečné,ten nový ji úplně pobláznil a nejen
ji,i holky ve třídě byly paf.
Copak se všichni zbláznili?Co na něm vidí?
"Slečno Nime,co kdybyste nám přečetla druhý
sloupec?"
"Eee?Já-já,ano.."řekla Nime a začala zběsile
listovat učebnicí.Dykrys se pouze usmál a dál se věnoval učebnici.Chvilkami
sledoval Adrianet,ale když přistihl,že se na něj kouká,okamžitě toho nechal.
Je perfektní.Nic víc jsem si přát nemohla.
Komentáře
Přehled komentářů
Jdu se vrhnout na další díl, vypadá to hodně zajímavě!
Jenom holky doufám, že to skončí dobře, dneska si nemůžu dovolit blbou náladu, protože je mi blbě.
Běda vám...Běda Vám!!
nime...
(Arkela, 5. 1. 2008 23:06)to je úžasný prostě nádhera. To sem nečekala sem moc zvědavá jak to bude dál je to super :)
heh
(Adrianet, 4. 1. 2008 21:02)teda Nime.....jako....no tohle....je....vynikající =o)) Jen bychom to mohly začít psát trochu delší asi....ale jako mám strach, nevím jak navazovat XD
Letím dáálll...
(Aki, 18. 11. 2008 22:20)