smočil své rty v doušku ranní kávy a pozorně si četl dnešní noviny.Přemýšlel,proč se Adri včera v té restauraci chovala tak podivně.Adrianet,dělajíc snídani vpadala spokojeně.Přinesla obložené talíře,plné vynikajících dobrot a společně se nasnídali.

"Promiň miláčku,ale dnes nám počasí nějak nevyšlo a navíc musím si něco vyřídit.Snad..kdbys něco potřebovala nechám ti tu peníze a..kdyby něco zavolej,ano?"snažil se nabídnout ochranu.

Adri trochu posmutněla,ale když slyšela co ji čeká večer,trochu povytáhla koutky a úsměv se objevil.

"Dobře,zlato."řekla a políbila ho.Leon ji to vášnivěji oplatil,oblékl si kabát a vydal se dolů,kde na něj čekala limuzína.

Adrianet koukajíc se z okna pozorovala jak jeho dlouhé,střibřité vlasy vlají za ním.

Co budu dělat?Sedět celý den semi nechce,asi vyrazím na nákupy,stejnak mám všechno oblečení vytahané.A navíc dětem by neuškodilo také nové oblečení.Usmyslila si a šla se obléci.Zamkla a sjela výtahem dolů na recepci.Podávala klíče pí na recepci a ještě si brala poštu,nevšimla si však očí,které ji tu noc uchvátili.Sledovali tiše a přitom s touhou.Adrianet opustila budovu a nastoupila do taxíku.Mlha toho dne byla velmi hustá,dal by se krájet.To však nezabránilo muži s temným pohledem,aby ji ztratil z dohledu,vzal si taxi a pronásledoval ji.Adrianet vystoupila ve městě a procházela uličky se zapadlímy obchůdky.Nakoupila si jedny šaty společenské a také nový dres na představení,když ho viděla,prostě ho musela mít.Mělo to černý podklad a na tom tradiční,ale trochu lehčí zavázané Kimono,když se při scéně Útěk,vysleče kimono,půjde vidět krásný černý podklad s flitry,třpytící se.Pak také koupila pár věcí dětem a pak šla i nakoupit na večeři.Už se i pomal stmívalo,den jí utekl jako voda.Chtěla být ještě venku a tak si to šlak hotelu přes park,který byl nedaleko.Lampy osvětlující její obličej,plnili tužby mladíka,který se skrýval a čekal zde přijde jeho chvíle.Vyrazil z místa kde se doposud schovával a předstoupil před dívku.Adrianet zamyšlená,se lekla a zastavila se.Před ní stála postava jenž byla skrytá ve stínu,jen oči svítily jako hvězdy.Pozanala jej byl to ten,co ji včera sledoval.Ty oči ji opět uchvátili,chtěla vědět zde skrývají pocity,jenž má i ona,když mu pohlédne do očí.

"Kdo-kdo..jste?"zeptala se opatrně,když mohla začít pěkně zostra.Mladík popošel a přitom na jeho tváři hrál úsměv.Přistoupil k ní a sklonil se k jejímu ušnímu lalůčku

"To přece není podstatné…krásko."Adrianet se ošila hrůzou.Jeho horký dech.Měla by se ho bát,ale ona cítila..cítila vzrušení ho poznat lépe.Poznal v jejích očích touhu,ale nějak to na sobě nedal znát,políbil ji do vlaů a zmizel se slovy: Ještě se uvidíme.Adrianet měla divný pocit,raději se vydala domů,kde na ni čekal její manžel s otevřenou náručí a polibky,které ji ten den tolik scházely.

"Jsem doma.."zahlásala do bytu a vyslékla se z kabátu.Kolem pasu ji přivítaly tolik známe ruce,polibek ji neunikl.

"Ta jsem ráda,že jsem doma..s..tebou.."poslední dvě slova,však řekla s myšlenkami na jiného.

Oči..jako noc..přitom hřáli jako oheň,jeho dech.Chtěla..

Ne!Nemůžu,Leon je neúžasnější muž na celém světě.Nemůžu ho zradit.Mysli na děti.

"Miláčku co chceš na večeři?"zeptala se aby zahnala myšlenky od toho záhadného muže..Usmál se a přitiskl si ji blíže k tělu,chtěl cítit její křivky.

"Já nemám hlad,htěl bych spíše něco..zajimavějšího.."dodal po polibku.Adrianet se usmála na něj a rozepínala mu košili.V polibcích se ubírali k ložnici,kde ji Leon položil na postel a pomaloučku ji zbavoval oblečení.Nevynechal ani jediný kousek místa bez jeho doteku.Hýčkal ji,líbal ji.Opatrně vniknul do ní a poté už nebylo pro ně hranic..Adrianet zapomněla na neznámého muže v parku a užívala si Leonovu přízeň,který ji chyběla.Měsíc osvětloval jejich siluety.Ve vzduchu bylo cítit štěstí a spokojenost,však je jeden pár očí měl smutek a pomstu v nich.